Výstavy v rámci festivalu pro židovskou čtvrť

Nikl-malíř je vysoce oceňovaný pro křehkou, jemnou, kultivovanou malířskou techniku i pro témata, která se průběžně v jeho malbách objevují – zvláštní imaginativní svět vystupující z nekonkrétního prostoru.

Viktor Frešo si ve svých projektech a instalacích pohrává s dobovými odkazy, proměnou soudobé společnosti, schopnosti číst a interpretovat vizuální obrazy. Určitou multižánrovostí navazuje na celkový charakter festivalu – směs „vysokého“ a „nízkého“ v provokujícím podání.

Fotografický dokumentární projekt studentů Katedry fotografie FAMU sleduje proměny dvou vybraných oblastí Čech – Krušných hor a Podbořanska.

V boskovické synagoze vystavujeme Iva Vodrážková výběr ze série šitých koláží, které jsou inspirovány synagogálními textiliemi, přirozeně tak vstupují do dialogu s duchovní atmosférou prostoru a jeho výzdobou.

Muzeum Boskovicka
Petr Nikl
Narodil se v roce 1960 ve Zlíně v rodině akademického malíře a designérky hraček. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a AVU v Praze v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka (1981–1987). Z mnoha profesních ocenění získal např. v roce 1995 Cenu Jindřicha Chalupeckého, určenou pro umělce do 35 let či Magnesii literu za nejkrásnější dětskou knihu v roce 2008.

Petr Nikl, jeden z nejvýraznějších umělců současnosti, není festivalovému publiku v Boskovicích neznámý – vystoupil zde několikrát, mj. jako hudebník i autor světelné instalace. Ač vystudovaný malíř, Nikl plynule přechází mezi malováním, hudbou, instalacemi, ilustracemi, fotografiemi, divadlem – všechny činnosti se navzájem prostupují do nezapomenutelného magického světa.

V Boskovicích se poprvé představí jako výtvarník – Nikl-malíř je vysoce oceňovaný pro křehkou, jemnou, kultivovanou malířskou techniku i pro témata, která se průběžně v jeho malbách objevují – zvláštní imaginativní svět vystupující z nekonkrétního prostoru. Dlouhodobým tématem, nebo spíše pojítkem jeho různých cyklů je zachycení plynutí času (a i jisté nostalgie), která ho provází. Posledních několik let Petr Nikl částečně žije v New Yorku, kde vzniká pozoruhodná série reagující na vizuální bohatost tohoto fenomenálního města: „Njújorští divňáci“ představují galerii jeho obyčejných i extravagantních obyvatel, a někteří z nich zavítají i do Boskovic.



Viktor Frešo
1974, Bratislava
Studia:
2003–2005 Akademie výtvarných umění v Praze, Studio nových médií, Michael Bielický
2001–2002 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér Malba II, Vladimír Skrepl
1999–2001 Vysoká škola výtvarných umění, Bratislava, sochařský ateliér, J. Jankovič

Viktor Frešo si ve svých projektech a instalacích pohrává s dobovými odkazy, proměnou soudobé společnosti, schopnosti číst a interpretovat vizuální obrazy, často pracuje s tématy jako je náboženský symboly popkultury, vlastního ega a podobně. Určitou multižánrovostí navazuje na celkový charakter festivalu – směs „vysokého“ a „nízkého“ v provokujícím podání.
V Boskovicích budou představeny dlouho neprezentované, téměř punkové práce z poloviny 90. let, ve kterých žije divoká, přelomová doba, téměř pohrdání společností a intervence do veřejného prostoru. Kurátor Vladimír Beskyd charakterizoval Viktora Freša: „ako nedostatočne popísaný a vhodne nasadený vírus, čo narúša stojaté vody slovenskej umeleckej scény“. Vlastní podoba instalace je zatím pro diváky překvapením.

Boskovice, Panský dvůr
Výstava Česko-Německo
fotografický projekt Katedry fotografie FAMU v Praze
2014–2015
vedoucí projektu: Jaroslav Bárta
fotografie: Jan Douša, Lali Laytadze, Jan Maštera, Johana Novotná, Petr Pustina, Karolína Smilková

Fotografický dokumentární projekt studentů Katedry fotografie FAMU sleduje proměny dvou vybraných oblastí Čech – Krušných hor a Podbořanska, historicky již před 1. světovou válkou početně osídlených především německy mluvícím obyvatelstvem a po 12. listopadu 1918 Němci krátkodobě vyhlášených jako součást Deutschböhmen. Československé jednotky během listopadu a prosince 1918 vzbouřené oblasti dobyly zpět. Toto území prošlo mnoha zvraty i později, zejména v letech 1938–1939, kdy po mnichovské dohodě (1938) bylo jako Sudetenland pod nátlakem velmocí podstoupené hitlerovskému Německu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se stalo od 15. dubna 1939 územně správní jednotkou Třetí říše, stejně jako po 2. světové válce, kdy naopak byla drtivá většina československého obyvatelstva německé národnosti násilně „odsunuta“ z Československa a připravena o veškerý majetek. Špatným řešením bylo i následné osidlování v několika vlnách lidmi z vnitrozemí Čech, ze Slovenska, Řeky, Rumuny, Volyňskými Čechy, slovenskými Cikány.
Pro fotografování byla zvolena oblast Krušných hor, při tradičních hranicích mezi Československem a Německem, a oblast Podbořanska, která byla silnou enklávou německého obyvatelstva uvnitř českého území a po vytvoření Protektorátu tak tvořila novou hranici. Smyslem projektu je na fotografiích ukázat co způsobila rozsáhlá destrukce kulturně společenských hodnot, rozvrácení společenského života a sounáležitosti s místem.
Sledujeme zda, či jak, tyto násilné změny přetrvávají v současném vzhledu obcí a krajiny, a jaký je život v tomto prostoru po proměnách, které nastaly po roce 1989.
Netradiční instalace výstavy v prostoru Panského dvora v Boskovicích bude odpovídat zvolenému tématu.


Boskovice, synagoga
 Iva Vodrážková
narodila 4. srpna 1951 v Olomouci v rodině s uměleckými kořeny, její babička pocházela z velké židovské rodiny, což později dalo východiska Ivinu uvažování, zájmům o judaismus a niternému vnímání osobních kořenů – což předznamenalo i vlastní výtvarnou tvorbu. Vystudovala Pedagogickou fakultu Palackého university v Olomouci, vzhledem k osobním postojům nemohla v období tzv. normalizace pedagogicky ani jinak veřejně působit. V roce 1976 se seznámila s hudebníkem Mirkem Vodrážkou a v roce 1980 se vzali. Spolu potom začali vydávat samizdaty, organizovali bytovou universitu, kde přednášeli přední čeští disidenti. Ve svém bytě spoluorganizovali setkání mluvčích Charty 77 a aktivně působili v českém kulturním undergroundu. Vydala řadu ručně zhotovených knížek s vlastními texty a ilustracemi. Do roku 1989 se zúčastňovala pouze neoficiálních výstav, především v okruhu undergroundu. Po Sametové revoluci se aktivně účastní veřejného života, působí jako pedagožka, lektorka či organizátorka kulturních projektů, občas souhlasí i s vlastním výstavním projektem.  
Iva Vodrážková se věnuje malbě, grafice a práci s textilem, který je pro její komplexní vyjadřování asi jejím nejvýraznějším projevem. Šité textilní koláže, z nalezeného či doma odloženého textilu, kterým ho recykluje a dává mu druhý život, tak v sobě nesou příběhy jejich nositelů, zároveň i témata, které jim dává sama autorka.
V boskovické synagoze vystavujeme výběr ze série šitých koláží, které jsou inspirovány synagogálními textiliemi, přirozeně tak vstupují do dialogu s duchovní atmosférou prostoru a jeho výzdobou.